Historie včelařství

Z historie včelařství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Zdroj: Památník včelařů československých, vydaný roku 1896.

Považuji za užitečné zmínit se stručně o historii včelařství. všimneme si, jak se včelařilo kdysi u nás v Čechách.

Již praotec Čech, když obzíral novou zemi z Řípu, si pochvaloval, že je i na včely bohatá. Staří Čechové rádi pili medovinu, jak potvrzuje Kronika Dalimilova. Také Šárka ve Starých pověstech českých opila Ctirada a jeho společníky medovinou, aby ho mohla odvést na Děvín.

V 11. a 12. stoletím se hojně vyvážely z Čech do okolních zemí med, vosk a medovina. V Praze se odbývaly zvláštní medové trhy. Med se vyměňoval za sůl ve stejné váze. Včelaření se rozlišovalo na lesní a domácí. Doma mohl včelařit každý bez překážky, lesní včelaři však tvořili spolek, podobný pozdějším cechům, volili si svou správu: staršího včelaře (lamfojta), purkmistra a čtyři přísežné. Měli svou gruntovní knihu i registra včelařská – práva medařská. Z lesního včelaření se musel odvádět pánům lesa poplatek ve výši jednoho groše za „úl“. Proto si mohl každý včelař v lese vyhledat příhodný strom, opatřit ho svým znamením a vydlabat v něm úl – brť a osadit včelami. Kdo by na poznamenaném stromě včelaři učinit škodu nebo jej porazil, byl pokutován a trestán. I lesní zřízenci museli včelaře podporovat, hájit lípy, javory, vrby, třešně a jiné stromy, na nichž měli včely pastvu, a nesměli se tyto stromy porážet. Také Karel IV. roku 1350 potvrdil diplomem Norimberským práva včelařská a jejich sdružení.

Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti. Jejich cechy a společenství se datují již od doby Karla Velikého. Mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní, tzv. včelařský soud.

Z privilegia, daného v roce 1697 Ferdinandem knížetem z Ditrichsteinu cechu medařskému v Lipníku na Moravě, poznáváme, že cech včelařský měl právo nosit korouhev, na jejíž jedné straně byl sv. Ambrož a na druhé straně Samson se lvem, kterému vězel v tlamě plást medu. Samson lví tlamu rozvírá. Císař Josef II. omezoval cechy a za jeho panování pozbyli i medaři svá starobylá práva. V roce 1792 se v prvním zápise před obecní radou města Meziříčí ani lamfojt ani práva medařská již nejmenují.

Včelařství domácí vzniklo z včelaření lesního a je tedy mnohem mladším. Včelař, aby si včely připoutal ke své domácnosti, uřízl v lese strom, v němž bylo usazeno včelstvo, a odvezl si jej domů. První příbytkem včel byl tedy klát – špalek a ten se udržel ještě i dlouho potom. Je to nejstarší a původní úl.

Včelíny v nynější podobě se stavěly velmi zřídka. V tehdejších dobách byla daleko větší bezpečnost majetku a tresty za vyloupení včel byly mnohem přísnější. Včelíny byly zapsány i do gruntovních knih a byly považovány za azyl. Kdo se před nepřítelem zachránil do včelína, nesměl být dále pronásledován až do právního rozsudku.

Znalost o včelím životě ve středověku byla malá a předcházela z otce na syna jako hluboké tajemství, takže před vynalezením knihtisku a ještě i potom bylo včelaření širším kruhům úplně neznámé. Včelaři znali tenkrát trojí druh včel: královnu, dělnice a trubce, znali sbírání a usazování rojů, krmení hladových čeledí, vybírání medu, čistění medu a vosku a uměli dělat oddělky. Nakažlivé nemoci (hnilobu plodu) léčili zrušením nemocného včelstva a to za přítomnosti mistra včel (lamfojta), aby se nákaza nešířila. Kdo věděl o nemoci svých včel a neohlásil to a jiným včelařům tím způsobil škodu, byl pokutován 2 zlatkami a 2 librami vosku. Byla to pokuta citelná, neboť roku 1538 stálo jedno včelstvo i s klátem 3 zlaté a kráva 5 zlatých.

Med byl tenkrát jediným známým sladidlem v domácnosti. Užívalo se jej i k vaření medoviny. Tak na příklad při svatbě Viléma z Rožumberku roku 1578 se spotřebovalo 15 centů medu a 13 centů vosku.

Včelařství české utěšeně kvetoucí, pokleslo během časů tak, že až do nedávných dob se nemohlo probrat. Příčinou byly hlavně války, jejichž dějištěm byly země koruny České, války husitské a hlavně válka třicetiletá, která zpustošila celá města i vesnice, celé kraje byly neobydleny, obyvatelstvo vyhubeno hladem a morem, pole zpustlá a lidé zchudli tak, že se starali jen o chléb a na včelaření neměli čas. Po 30-ti leté válce byl vosk přivážen z cizích zemí a med byl brzo v domácnostech nahrazen cukrem třinovým a syrupem. Medovinu vytlačilo pivo a kořalka. Proto není divu, že cena výrobků včelařských poklesl a včelařství se stalo popelkou v hospodářství a jenom libůstkou některých jednotlivců.